.....A vodní tváře

                                       Teresse a Vodní tváře

,,....tak ahoj, uvidíme se zítra, pa lásko." Dokončila hovor 20-ti letá Teresse Mc' Kyneleyová a šla se sbalit a převléknout na svou běžeckou pouť po New Yorku.Pod svítivě červenu běžeckou soupravu si natáhla modré plavky, do malého batůžku si zabalila flašku s pitím, ručník a nějaký, docela malý obnos peněz.

  Teresse vyběla z domu, a běžela nohoru do kopečka.Zahla do leva, pak zase doleva a nakonec doprava.Podběhla temný a posprejovaný podchod, běžela rovně a pak se ocitla na tak přelidněném Menhetnu.Byl tak přelidněný, že by se dav lidí dal i krájet.Teresse se protáhlo nesčetným počtem neosvětlených a hlavně úzkých uliček.Pak se dostala na plácek kde zrovna probíhala pouť.Teresse si oddechla, když míjela poslední hlouček výskajících puberťáků.Pak už jen seběhla z kopečka a byla na pláži.

  Sundala si boty a běžela po horkém písku.Pláž byla celá vysušeá od moře, byla také znečištěná a neuklizená.Slunce táhlo kůžel slazeného a ohnově oranžového světla od horizontu, přes moře, přes pláž a obaloval jakoby celičký svět.

  Teresse vyezla na nedalekou, snadno přístupnou skálu vyčnívající do moře.Sundala si tepláky, triko a mikinu, v batohu našla plavecké brýle od minule a tak si je nasadila.Skočila do šipku do moře.Náhle Teresse zaplavil proud jemných bublinek a pokrývalo ji ještě teplé Srpnové moře.Když se vynořila, sluníčko jí laskalo po tváři a lehký vánek ji ochlazoval.

  Teresse plavala dál a brýlemi pozorovala ryby na dně moře.Byli duhové, černé, čerené, průhledné a jiné.Teresse plavala asi půl kilometru od skály, tedy, až k bójce, ale najdenou si všimla, že na bójce je npsáno TUDY a šipka dolu.Teresse začala klesat, klesala dlouho až se provázek, za který byla bóje přivázaná proměnil v zabradlí a vystrašená Teresse stála na mramorovém schodišti.Přední se klaněli portýři, kteří ji následně uvedli dále do jakési komnaty.Bylo tam všechno co si může jen dvacetiletá dívka přát.

  Po 3 dnech se Teresse začalo stýskat a rozhodla se že odejde, ale hned jak na to pomyslela, komnata se zaplnila dětskými, úpěnlivě shlížejcími tvářemi.Teresse zaječela a vydala se z komnaty ven.Schodiště bylo jak po nájezdu tanků a provázek ležel přestřihaný na zpustošeném chodišti.Přesto však Teresse sebrala poslední bytky odvahy a stoupala sama.Stoupala velice slouho.Už si říkala, že se chce probudit a také se jak jinak pokusila štípnout a...přišla na to, že se celou dobu plácá na břehu plážu jen asi 20 metrů od skály.Už byla skoro tma a proto se Teresse vydala domů.

KONEC